Advent v roce 2019

[Гость]

Advent v roce 2019

Období adventu začíná v roce 2019 první víkend v prosinci. Advent znamená latinsky adventus = příchod. Advent v tomto roce začíná 1. prosince a končí na Štědrý den po západu slunce.

Každá neděli během této doby nese své jméno. Jako první je neděle železná, následuje bronzová, stříbrná a poslední před vánočními svátky je neděle zlatá.

První svíčku na adventním věnci zapálíme tedy v neděli 1.12.2019.

Termíny, kdy zápalit svíčky na adventním věnci jsou zde

1.12.2019 – Železná neděle

8.12.2019 – Bronzová neděle

15.12.2019 – Stříbrná neděle

22.12.2019 – Zlatá neděle

Advetní věnec

Jedním ze symbolů adventního obdojí je právě advetní věnec, který si můžete koupit a nebo ještě lépe vyrobi sami. Advetní věnec může k zavěšení na dveře, v tomto případě bez svíček, a nebo právě k položení na stůl, kde 4 svíčky odpočítávají jendotlivé týdny do začátku Vánoc. Tento zvyk ale není tradiční český. Dostal se k nám z Německa někdy po roce 1950.

Samotný věnec má symbolizovat Boží věčnost a jednotu a Kristův kříž. Jsou zde určitá pravidla, co by na věnco mělo být. Větvičky cesmíny nebo smrku zde představují život. V dřívějších dobách se používali i slaměné věnce bez ozdob jejímž cílem bylo odhánět zlé duchy a poskytnout požehnání.

Jaké barvy na advetní věnec?

Pro advent je typická barva fialová, která vyjadřuje pokání a důstojnost. Tuto barvu by měly mít i svíčky a případné stuhy. Ale pozor, třetí svíčka v pořadí představuje přátelství a měla by tedy být růžová. Můžete se ale setkat i barvou bílou, červenou nebo modrou, kterou používají v Americe.

 

Bílá barva se uchytila zejména v evropských zemích, protože tato barva je již tradičně pojatá jako barva slavností. V protestanské círvky pužívají svíčky červené a tato barva se rozšířila i do našich krajů. V dnešní době patří mezi nejoblíbenější a v rodinách ji uvidíte nejčastěji.

Symboly svíček na adventním věnci

Jednotlivé svíčky na věnci mají i svoji symboliku

První svíčka, kterou zapalujeme první adventní neděli je svíčkou naděje a očekávání. Často se také nazývá svíčkou proroků, kdy Izaiáš předpověděl narození Ježíše Krista.

Druhá svíčka se zapaluje na bronzovou neděli. Bývá dle některých tradic označována jako svíčka betlémská, má být symbolem jesliček a je považována za svíčku lásky.

Třetí svíčka na adventním věnci je jediná v jiné barvě, a to v růžové. Představuje radost a často je pojmenována jako svíčka pastýřská

Čtvrtá svíčka se nazývá jako svíčka andělská a je představitelkou pokoje a míru.

Pátá svíčka (u věnců s pěti svícemi) se zapaluje na Štědrý den, kdy slunce zapadne a je v bílé barvě. Symbolizuje samotného Krista.

[Гость]

200 let písně „Tichá noc, svatá noc“

Po stopách nejznámější vánoční písně světa

 

Jemné tóny a uklidňující slova, která berou za srdce. "Tichá noc, svatá noc" je písní, jejíž kouzlo přetrvává od roku 1818. Již od této doby vánoční skladba nabízí lidem útěchu a naději.

Tato píseň překonávala po staletí hranice a dávala lidem víru v lepší časy v dobách krize. Spojovala lidi bez ohledu na původ, věk nebo náboženské vyznání. V roce 1818 zazněly tóny vánoční koledy poprvé v podání salcburského faráře Josepha Mohra a učitele Franze Xavera Grubera pocházejícího z Horního Rakouska. Představili ji v kostele Sv. Mikuláše v Oberndorfu u Salcburku. Autorem textu byl Joseph Mohr, který požádal o zhudebnění své básně kantora Grubera. S pěveckými rodinami z Zillertalu se pak píseň vydala na cestu z Horního Rakouska do celé Evropy a poté i do celého světa. Od té doby byla přeložena do různých 300 jazyků a dialektů.

Půlnoční bez varhan? Nemyslitelné!

 

Nebyl to ani zázrak, ani dílo na zakázku bohatému pánovi. Píseň nesložili žádní slavní autoři, nýbrž dva zcela neznámí skromní a pokorní muži, kteří tak učinili spíše z nouze.

Tichá noc se díky náhodě zrodila téměř před 200 lety ve vesničce Oberndorf pod Alpami, obklopené mírně zvlněnou krajinou s loukami a lány obilí, nad řekou Salzach nedaleko Salcburku. Bylo po napoleonských válkách, psal se 24. prosinec 1818, Štědrý den, kdy mladého, šestadvacetiletého pomocného faráře při psaní kázání na slavnostní mši vyrušil jeho příležitostný varhaník a učitel v nedaleké škole z Arnsdorfu.

"Důstojný pane, půlnoční mše bude bohužel bez hudby," oznámil sklesle Franz Xaver Gruber. "Jak to? Co se, proboha, stalo?" zeptal se vyplašeně farář Josef Mohr.

"Varhany vypověděly službu. Měchy jsou děravé. Možná je prokousaly myši. Do večera je určitě neopravíme," dodal zkroušeně Franz. Dobře věděl, že chyběly peníze jak na opravu kostela svatého Mikuláše, tak na kontrolu varhan. A že opravář dorazí nejdříve za několik týdnů.

 

Půlnoční však nesměla zůstat bez hudby. Nezbývalo tedy nic jiného než najít řešení. Mohr si vzpomněl, že má v šuplíku vánoční báseň, kterou napsal před dvěma lety. Oslavu noci, v níž se narodil spasitel. "Franzi, co kdybyste k ní složil hudbu? Postačí pěkná jednoduchá melodie pro půlnoční mši, kterou snadno zahrajeme na kytaru."

 

Gruber nelenil, velice rychle ji složil a ještě snad ani nezaschl inkoust a už pospíchal mrazivým podvečerem s hotovou písní na faru. Tichá noc byla na světě. Pro dva sólové hlasy, sbor a kytaru. Vybrali tři chlapce a tři dívky a začali zkoušet.

 

O půlnoční mši 24. 12. 1818 měla premiéru v kostelíku sv. Mikuláše v Oberndorfu. Farář Mohr zpíval tenor a doprovázel na kytaru, učitel Gruber zpíval bas, dětský smíšený sbor se zhostil refrénu. Tichá noc vyjadřovala klid i nádheru štědrovečerní noci: "Stille Nacht, heilige Nacht, alles schläft, einsam wacht..." Působivá a zároveň jednoduchá melodie se vryla všem do paměti. Naštěstí, protože notový part se nedochoval.